Okruh Kokořínskem II

Na tento okruh se se mnou vydala moje maminka a její velepes Max. Vzhledem k tomu, že maminka má stále v léčení zlomený palec a protože velepes má opravdu velké novy a moc toho neujde, jsme museli tento okruh lehce zkrátit, ale i tak to bylo moc příjemné :) 

Doporučuji k výletíku, když se chcete ztratit z civilizace. Na červené Máchovo stezce jsme nepotkali živou duši. První noc z pátku na sobotu jsme spali pod převisem, kde nás o půlnoci vyrušili ze spaní dva další trempíci. Na vrčení Maxe našeho hlídače reagovali překvapeně

"Tady už někdo je"  
"Ano je. Pěkný večer."
"Vy už spíte?"
"Ano, my spíme."
"Dáte si pivo dámy?" "Nedáte si s námi trávu?" 
"Ne, dobrou noc"

Po chvíli šumu, slov, smíchu, pánové upadli do kómatu. To je tak, když se někdo zapomene hned ve výchozím bodě v hospodě :D 

Ráno jejich výlet skončil, protože je odvolala žena jednoho z nich, aby přijel a pomohl se třemi dětmi. 

My jsme nakonec šli až do neděle. Šli jsme pomalu, užívali si to, odpočívali, spali, seděli, leželi, smočili se ve vodě, jedli, čajovali, kafovali - no prostě super. Ze 17 kilového batohu pak nezbylo skoro ani 7 kilo :D  voda, jídlo, svačinky :) vše jsme snědli :)

Pes byl totálně mrtvej i když se víc jak 65% cesty nosil :)